Divadelní soubor Šrapnel vznikl v roce 1994 jako autorské divadlo neherců, jejichž neherectví časem tak uzrálo a rozšířilo své mantinely, že dnes lze o Šrapnelu směle říci, že dokáže nezahrát cokoli. (Tomáš Belko)

Šrapnel uvádí výhradně světové premiéry divadelních her svého kmenového autora Tomáše Belka (saxofonisty a výhradního textaře STO ZVÍŘAT, původem pedagoga, dnes kreativního ředitele reklamní agentury Ogilvy). První premiérou souboru bylo severské drama "Měsíc tuleně" v pražské Malostranské besedě (11.12.1994), po němž brzy tamtéž následovalo válečné drama o lásce a smrti "Proč Bůh dopouští" (11.6.1995) a v mohutnějším prostoru Divadla U Hasičů historické drama se zpěvy minnesängrů "Smrt Václava II." (28.4.1996). Další premiérou souboru se stala přepracovaná verze historického dramatu Smrt Václava II., pod názvem "Kutna a kadidlo" (19.12.1999), přizpůsobená prostoru Malostranské besedy a obsahující zcela nové zápletky. V repertoáru dodnes zůstává nesestřelitelné pedagogické drama "Tělocvikář" (17.12.2000). V roce 2003 se jako bumerang vrátilo na pódium Malostranské besedy drama "Měsíc tuleně", v novém nastudování a s živou hudbou.

Soubor postupně nabaloval další a další přátele a sympatizanty, prošlo jím více než šedesát neherců, nerežisérů, nezvukařů, neosvětlovačů, neinspicientů, ba nenápověd… Občas ŠRAPNEL pohltil i členy jiných divadel, nebo jim alespoň poskytl alternativní příležitost k brutalizaci vlastního projevu – šlo například o divadla VRATA, LUCERNA a NÁRODNÍ DIVADLO.

Přestože drtivá většina her (konkrétně všechny) je označována jako dramata, je třeba konstatovat, že ŠRAPNEL se k dramatu blížil, blíží a bude blížit zezadu, cestou brutální komiky.

Krom jedné, realizoval ŠRAPNEL všechny premiéry v prostoru své mateřské scény, totiž v Malostranské besedě. (Onou výjimkou je Smrt Václava II. provedená v Divadle U Hasičů). V zažloutlých análech členů souboru jsou zasunuty i vzpomínky na několik zájezdů - do Kopřivnice s představením "Měsíc tuleně" (říjen 1999) a do Únětic s představením "Kutna a kadidlo" (únor 2001). V květnu roku 2002 Šrapnel úspěšně vystoupil v hlavním večerním čase na divadelním festivalu "Mezi ploty" v Praze s představením "Tělocvikář".

Druhá část historie souboru se začala psát v době, kdy dosavadní vejražný spolupracovník Rostislav Křivánek (vybíral hudbu do několika představení) převzal režijní oprať a dovedl novou verzi Tělocvikáře k obnovené premiéře. Křivánek (dramatik, libretista, textař, novinář a v posledku kreativní ředitel v téže agentuře jako Tomáš Belko) začal pracovat se ŠRAPNELEM doplněným o několik výrazných hereckých osobností především z řad dabingových specialistů (Hana Krtičková, Helena Brabcová), jejichž stesk po jevišti přerostl v odvahu přidat se k partě divadelních devastátorů. Touto infuzí ŠRAPNEL ožil natolik, že nejen zrestauroval a v novém kabátě uvedl na jeviště Tělocvikáře, ale rozhodl se požádat svého autora o nový kus.

Tomáš Belko po zralé úvaze dospěl k rozhodnutí, že přepracuje text, který napsal s kolegou Danem Bartkem (další spolupracovník z reklamní agentury Ogilvy, do třetice kreativní ředitel) za využití některých motivů, citací a struktur hry Hamlet Williama Shakespeara (ten podle dostupných zdrojů kupodivu nikdy v žádné reklamce nepracoval). Hra s názvem TELMACH byla původně určena pro Divadlo na Zábradlí a byla napsána na objednávku Petra Lébla. Po jeho smrti osiřela. Oba autoři se tedy pustili do práce a ŠRAPNELU na tělo TELMACHA přepsali na vlastně zbrusu nový text – hru SMRAD Z ELSINORU.

SMRAD Z ELSINORU byl pro ŠRAPNEL zásadní výzvou. Jestliže dosud šlo souboru především o to, aby se divák na představení bez zábran bavil více, než je mu milé a z divadla odcházel s čistou hlavou, teď před ním na první čtené ležel text klasické divadelní struktury s klenutými oblouky postav, předivem vztahů – text zcela netradičně nahlížející příběh Hamleta, prince dánského. Navíc text, který poprvé nebyl ve verších.

Režie se opět ujal Rosťa Křivánek, který soubor doplnil o tři nové členy s výraznou hereckou zkušeností – Tomáše Racka, Jana Maxiána a Zdeňka Maryšku. ŠRAPNEL se tedy stal jakousi divadelní ekumenou, v níž se mísí nejrůznější divadelní přístupy i zkušenosti. Filozofie „neherectví“, nebo možná taky „amatérství“ od slova milovati, je však natolik jasným a všemi členy přijímaným krédem, že vznikla zcela soudržná parta lidí, která je ochotná brutálně terorizovat diváky svou bezskrupulózní poetikou.

Do role Hamleta byl obsazen Jan Kalina. V historii světového divadla jde o zatím nejlogičtější obsazení role dánského prince, vycházející z přímého pokynu Shakespearova…

Deset let incestního vztahu s matkou Besedou Malostranskou bylo přerváno rekonstrukcí. ŠRAPNEL osiřel a jeho pudově brutální kreace balancující na samém prahu divadla měly zůstat neukojeny. Soubor proto hledal, až našel. Našel nový prs, ke kterému se může přisát, našel ŽIŽKOVSKÉ DIVADLO JÁRY CIMRMANA. Tady se v sobotu 25.února 2006 začíná psát zcela nová kapitola šrapnelské historie…