Tomáš Belko, Daniel Bartek a William Shakespeare
SMRAD Z ELSINORU
aneb Prdící divadlo




Do elsinorského podhradí přijíždí potulné Yorickovo prdící divadlo, věrozvěsti kulturního populismu a nejhrubší divadelní rutiny. Z běžné štace skandinávského turné se ale stává noční můra, protože pozoruhodně netalentovaný a stejně pozoruhodně ambiciózní princ Hamlet se rozhodne, že prostřednictvím kočovných herců celému světu (a hlavně své matce) ukáže, co dokáže. A Píďa? Ach, ten Hamletův Píďa…



Režie, dramaturgie, výběr hudby ... ROSŤA KŘIVÁNEK
Kostýmy ... LENKA URBANOVÁ
Scéna ... TOMÁŠ DRDÁCKÝ
Výroba scény a kostýmů ... LUBOŠ VIRGLER
Zvuk ... MAREK LAKOMÝ
Světla ... JIŘÍ ŠTĚNÍČEK
     
JAN KALINA ... Hamlet
HELENA BRABCOVÁ ... královna Gertruda
JIŘÍ ČIVRNÝ ... král Klaudius
TOMÁŠ RACEK ... Yorick
LADISLAV PŘITASIL ... Tovik
MIKULÁŠ LUBOMÍRSKÝ ... Ivar
RADKA RŰSTER ... Ofélie
JAN MAXIÁN ... Laertes
ROSŤA KŘIVÁNEK ... Polonius
DASHA SOUČKOVÁ ... Hospoda
HANKA KRTIČKOVÁ ... Arven
JARIK KÁRA nebo ZDENĚK MARYŠKA ... Hrobník Ingolf
     
Producent ... DANIEL BARTEK
Public relations ... MAGDALENA BIČÍKOVÁ
a MICHAELA BOHATOVÁ
Produkce ... LADISLAV PŘITASIL
Výtvarná spolupráce ... JAN BLAŽÍČEK
Grafická spolupráce ... WILL RUST
Pohybová spolupráce ... JOSEF KOTĚŠOVSKÝ
Fotografie ... MICHAL LINHART


V inscenaci je použita hudba autorů: Miroslava Kabeláče, Dmitrije Šostakoviče, Bély Bartóka, Petra Ebena, Camille Saint-Saënse, Arthura Honeggera, Antonia Salieriho, Maurice Ravela, Krzystofa Pendereckého a Bernarda Herrmanna.






Královna Gertruda: „Je trochu při těle a slabší na dech. – Na, šátek, Hamlete! Osuš si čelo!“
William Shakespeare (E.A.Saudek)

Hamlet - hádanka a řešení

Kdo trochu zná expozici Shakespearova Hamleta, jistě připustí, že princ Hamlet je opravdová hádanka. Kde se vzala ta jeho odcizená zádumčivost a pohrdlivá agresivita? Jak to, že se s ním v jeho věku vůbec nepočítá při řízení státu? Proč si nikdy nic nezačal s půvabnou Ofélií? Opravdu je to tak oduševnělý asketický existencialista, jak bývá prezentován na pódiích celého světa? Vždyť i Shakespeare o něm píše: „…je trochu při těle a slabší na dech…“!
Shakespeare exponoval hádanku a nabídl řešení: Hamlet potká ducha, který mu řekne o vraždě jeho otce. Chápeme, že génia ve své době nenapadlo nic logičtějšího. Naše řešení je jiné, realističtější. Přinesla ho naše doba a životní zkušenost.
Ruku na srdce, kolikrát jste v životě potkali ducha? Co když ani Hamlet žádného ducha nepotkal? Co když je takový z jiného důvodu? Co když je jen citově pochroumané přerostlé dítě s komplexy méněcennosti? Co když svoji neschopnost podílet se na čemkoli užitečném omlouvá ambicemi velkého básníka a dramatika? Co udělá, když přijedou typičtí středověcí kočovní herci, spodina, zvyklá sprosťačit, prdět a pitvořit se za trochu jídla? Zneužije svého postavení a donutí je hrát vlastní hru, skutečnou uměleckou tragédii! Ať se všichni, kdo se mu smáli, konečně setkají s Duchem s velkým D!!
A dál, když se mu vysmějí i po představení? Když mu řeknou, že prdírna by byla aspoň zábavná, kdežto ta jeho slátanina… v životě by se to přece nikdy tak nestalo!? Co udělá? Křičí, že stalo! Že by se to klidně mohlo stát!! Věříme, že právě z těchto motivů vzniká skutečný, reálný konflikt kolem Hamleta. A proč si dovolujeme opravovat slavného dramatika? Geniální Shakespeare uměl hodně, ale, při vší úctě, vcítit se do nýmanda bez talentu umíme tak nějak líp.

Daniel Bartek, Tomáš Belko